Před nedávnem jsem zahájila test luxusních samozavlažovacích květináčů Lechuza a ještě jednoho levnějšího zavlažovacího květináče.
Zatím to tak vypadá, že zhruba sedm až deset dní vydrží bez potřeby dalšího doplňování vody. To se týká květináče Lechuza i levnějšího květináče. Předpokládám, že až se sníží teploty, vydrží bez potřeby doplňování i déle.
Co se týče vzhledu půdy, tak půda v květináči Lechuza vypadá zatím stále pěkně, u levnějšího květináče se občas na povrchu půdy objevuje mech nebo nějaký zelený povlak. To ovšem ovšem může být náhoda, tedy nemusí to být vinou květináče, ale může být. U levnějšího květináče mi připadá, že je půda obvykle vlhčí než by bylo nutné. U květináče Lechuza je půda stále správně vlhká.
A na závěr ještě jedna taková zajímavost: Porovnala jsem palmy washingtonia filifera v samozavlažovacím květináči Lechuza a palmu washingtonia filifera v úplně obyčejném květináči (bez samozavlažovacího systému) typu „růžák“ (tj. vysoký květináč, který se často používá na růže). Všechny tři palmy na následujících fotografiích jsou stejné odrůdy a stejného stáří (washingtonia filifera, výsev: leden 2016). Musím tedy podotknout, že do květináčů Lechuza jsem zasadila palmy, které mezi palmami z výsevu leden 2016 patřily k větším už v době, kdy jsem je do květináčů Lechuza zasadila, ale rozhodně tedy vyrostly relativně dost. Myslím, že je to i celkem patrné v porovnání s fotografií, kterou jsem vložila při zahájení testu.