Ačkoliv návod na pěstování vypadá dlouhý, není pěstování citrusů až tak složité. Vlastně nežádají nic, co by nebylo možné jim dopřát. Substráty i hnojiva pro citrusy jsou běžně dostupné v zahradnictví.

Světlo a umístění

Citrusy potřebují hodně světla. Pokud je pěstujeme celoročně v bytě, je třeba pro ně vybrat co nejsvětlejší místo (nejlépe přímo u okna, kde nestíní záclona, ani okolní domy či stromy). Obecně je ovšem vhodnější chladné zimování (do 10 °C). Při takto nízkých teplotách jsou rostliny ve vegetačním klidu, takže snášejí i nedostatek světla. Umístění v teplejším prostředí je možné, ale pak je nutné zajistit dostatečný přísun světla. V tomto případě je vhodné i umělé svícení žárovkami, které jsou určeny přímo pro rostliny. Běžné žárovky k tomuto účelu nejsou vhodné. Pokud má rostlina v zimě málo světla a hodně tepla, často na tuto situaci reaguje opadáváním listů. Není to však důvod k znepokojení, rostlina zjara opět vyrazí nové listy.

V teplém období roku je velmi vhodné, aby byly citrusy venku (balkon, terasa, zahrada, případně i širší okenní parapet, pokud se na něj rostlina vejde a nehrozí pád). Je nutné vybrat dostatečně světlé místo. Hned po vynesení by ovšem neměla být rostlina rovnou na přímém slunci, protože v tomto případě by mohlo dojít ke spálení listů. Je tedy vhodné alespoň v prvních dnech po vynesení ven stínit například slunečníkem.

Citrusy hůře zvládají změnu místa, takže je zbytečně nestěhujeme. Vhodné není ani otáčení rostliny. Pokud dáváme rostliny přes léto ven na zahradu nebo na balkon, měly by se pak vrátit na původní místo, kde byly v zimě. Citrusy na změnu místa často reagují opadáním listů, poté zase znovu obrazí.

Voda

K zalévání používáme nejlépe dešťovou vodu nebo případně i vodu z vodovodu, ale tu nejprve musíme nechat několik hodin odstát, aby z ní vyprchal chlor. Zaléváme dostatečně poté, co substrát proschne. Nikdy rostlinu nepřeléváme! Nesmí stát dlouhodobě ve vodě. Z přesušení se citrusy vzpamatovávají lépe než z přemokření, přesto je však lepší se vyhnout i přesušení. Pro ty, kdo si ještě nejsou jistí se zaléváním, je vhodné používat podmisky (tj. ne obal na květináč, do kterého není vidět). V případě použití podmisky pak zaléváme tak, aby voda, která po zalití proteče do podmisky, v podmisce dlouhodobě nestála. Vodu, která stojí v podmisce ještě zhruba dvě hodiny po zalití, vylijeme. Jsou-li listy citrusů zkroucené nahoru, má rostlina nedostatek vody. Pokud listy visí ochable dolů, je rostlina přelitá. Tady začátečníci často dělají chybu, protože se domnívají, že rostlina se svěšenými listy je suchá, tak ještě přidají vodu, což je chyba.

Velmi vhodné (především při pěstování v bytě) je i pravidelné rosení rostlin (několikrát týdně).

Škůdci

Rostliny kontrolujeme, aby se na nich neusídlili škůdci. Jedná-li se o slabší výskyt škůdců, rostlinu to sice nezahubí, ale přesto je vhodné na nic nečekat a bojovat se škůdci co nejdříve po jejich objevení. V případě napadení škůdci v mnoha případech pomůže pouhé otření škůdců starým kartáčkem na zuby či kapesníkem nebo sprcha (popřípadě kombinace obojího). Kartáčkem otíráme přisedlé škůdce, kteří se nehýbou (puklice). Sprcha je vhodná například při výskytu svilušek (miniaturní červení pavoučci, okem málo viditelní, ale na jejich přítomnost upozorňují pavučinky; svilušky jsou jedním z nejčastějších škůdců na citrusech). Například mšice se často drží jen na nejmladších výhoncích, takže je možné tyto výhonky odstřihnout (ale nesmí se s nimi třást, aby škůdci neupadli). Odstřižením napadených částí se zbavíme velkého množství mšic. Když tyto metody nezaberou, můžeme ještě před přistoupení k chemickým postřikům vyzkoušet přírodní prostředky – například odvar ze sušených listů tabáku (velmi vhodný především proti mšicím). Se škůdci se dříve či později setká téměř každý pěstitel citrusů.

Pokud už není jiná možnost než použít chemii, volíme přípravek, který je vhodný pro plodící rostliny (tj. ne pro okrasné; pokud tedy chceme mít plody k jídlu a ne jen na okrasu). Samozřejmě postupujeme podle návodu na konkrétním přípravku a rozhodně nestříkáme těsně před sklizní plodů.

Půda a hnojivo

Citrusy přesazujeme ideálně zjara (březen). Většinou není nutné přesazovat každý rok. U hodně velkých rostlin už to většinou ani nejde (protože při přesazení do většího už by byly nepřenositelné), tam už se tedy mění jen nejvrchnější část zeminy. Vhodná doba k přesazení je tehdy, když je původní květináč zcela prokořeněný, popřípadě lezou dírkami na odtok vody ven kořeny. Citrusy je vhodné pěstovat ve speciálním substrátu pro citrusy (je běžně k dostání v zahradnictví). Substráty pro citrusy jsou různých značek. Nedá se přesně říct, který je lepší nebo horší, každému vyhovuje jiný, je potřeba vyzkoušet.

Podzimní přesazování není vhodné, ale pokud by se citrus v květináči měl nějak extrémně tísnit, je lepší přesadit kdykoliv.

Co se týče hnojení, je možné přihnojovat speciálním hnojivem na citrusy. Většinou bývá k dostání kapalné hnojivo, které je určené speciálně pro citrusy. Tímto hnojivem lze po naředění (dle návodu) hnojit buď nalitím na zeminu nebo postřikem na list. Při hnojení na list mohou po zaschnutí zůstat na listech nějaké bílé stopy (mapy či tečky), ale to není nic nebezpečného. Při hnojení na list je potřeba dávat pozor na to, abychom nehnojili za přímého slunečního svitu, to by mohlo dojít k popálení listů.

Hnojíme od března (či dubna) do září. Přes zimu nehnojíme. Hnojivo dávkujeme dle návodu u konkrétního přípravku. Hnojivo také bývá běžně k dostání v zahradnictví. V návodu u hnojiv na citrusy bývá často uvedeno i hnojení přes zimu (zhruba jednou za měsíc), ale to při chladném zimování neděláme, rostliny jsou v chladu ve vegetačním klidu, takže hnojivo jim je k ničemu. Bytové citrusy (tj. při teplém zimování) však můžeme dle návodu na hnojivu přihnojit i v zimě.

Pokud citrusy přesadíme do substrátu, v němž je již přidané hnojivo (bývá uvedeno na obalu, většinou se jedná o šest týdnů), tak po dobu uvedenou na obalu nepřihnojujeme, hrozí totiž přehnojení.

Plody

Nedoporučuji nechávat u mladších rostlin příliš velkou násadu plodů. Rostlina sice sama něco zredukuje, ale i tak je vhodné udělat probírku. Neodstraňujeme květy, ale až drobounké plůdky těsně po odkvětu. Pokud odstraníme už květy, rostlina znovu rychle vykvete. Vhodné je nechávat přibližně jeden plod na 30 listů – tedy např. když má rostlina 60 listů, nenecháváme více než dva plody. Přihlédneme samozřejmě i k očekávané velikosti plodů. Pokud se jedná o kumkvát či nějakou drobnoplodou mandarinku, můžeme samozřejmě i na menší rostlině nechat více plodů (přibližně jeden plod na 15 až 20 listů). Pokud se naopak jedná o pomelo, cedrát, zkrátka něco, co má obří plody, necháme méně plodů (přibližně jeden plod na 50 listů).

Střih

Citrusy mají samovolně (bez zásahu pěstitele) spíše tendence růst jako keř. Pokud si chceme vypěstovat rostliny na atraktivním vyšším kmínku, musíme se věnovat tvarování a střihu rostliny, což je dlouhodobý proces. Radikálnější střih a řez se prování zjara. Vybereme nějakou delší a co nejrovnější větev, tu přivážeme k vhodné tyči, aby mířila rovně vzhůru. Postupem času pak odstříháváme dolní větvičky.

Banánovník má rád světlé místo, ale ne přímé slunce, protože na slunci hrozí spálení listů. Zálivka by měla být přiměřená – tzn. nepřelévat ani nenechávat dlouhodobě stát ve vodě. Přes léto (když ani v noci teploty neklesají pod 10°C) je možný pobyt venku na světlém, ne však zcela osluněném místě. Případné odnože, které banánovník může vytvořit, je třeba odstraňovat, pokud se zatím banánovník nechystá ke kvetení. Odnože lze využít k množení rostliny. Pokud má odnož kořeny, lze tuto odnož přesadit a vypěstovat z ní novou rostlinu. Banánovník poté, co odplodí, uhyne, proto je vhodné v době, kdy banánovník nakvetá, mu už nechat nějakou odnož, která pak zůstane růst poté, co odplozená rostlina uhyne.

Spodní listy banánovníků běžně odumírají a ze středu rostliny vyrůstají nové. Uschlé dolní listy je třeba odstraňovat.

Přesazujeme nejlépe zjara, ale v případě, že je rostlině květináč příliš malý, je lepší nečekat na další jaro a raději přesadit v kterékoliv roční době. Rostlina nežádá speciální substrát. Hnojení není nutné.

Banánovníky upřednostňují vlhčí vzduch, proto je vhodné pravidelné rosení listů.

Přezimuje v teplé místnosti. Dlouhodobé poklesy teploty pod 10°C nemá rád. Rostliny nedáváme do blízkosti topení.

Teplota

Palma Jubaea chilensis vydrží (je-li v suchu) teploty až -15°C (dle některých zdrojů dokonce až -19°C, bez poškození kolem -10°C). Tyto údaje platí pro palmu ve volné půdě. Je-li vysazená pouze v květináči, vydrží mnohem méně (zhruba -5°C). Jedná se o nejodolnější palmu se zpeřenými listy. Při vyšší vlhkosti však může palma uhynout i při mírnějších mrazech.

Růst a původ rostliny

V mládí roste rostlina do výšky relativně pomalu. U mladších rostlin spíš hlavně tloustne kmen, takže kmen poměrně dlouho zůstává kulovitý, až ve vyšším věku začíná růst výrazněji do výšky. Jedná se o vzácnou palmu, jejíž pořizovací cena je vyšší. V její domovině (Chile) ji lidé dlouho mýtili kvůli její sladké šťávě, z níž se dá vyrábět palmové víno.

Umístění

Jubaea chilensis se hodí pro pěstování v zimních zahradách. Lze pěstovat i jako pokojovou palmu. Je-li to možné, je vhodné, aby byla rostlina přes léto venku. Zimování je lepší v chladném prostředí (přibližně (0-10°C). Není-li možné chladné zimování, volíme v bytě co nejchladnější místnost pro přezimování (například ložnici nebo chodbu). Rostlina by měla mít dostatek světla i v zimě. Rostlinu rozhodně nestavíme do blízkosti topení.

V teplejších oblastech ČR je možné (ve vyšším věku rostliny – zhruba kolem osmi let (raději však spíše později než dříve) i trvalé venkovní vysazení. Vhodné je vysazovat palmy na místo chráněné před studeným zimním větrem a úplně ideální je, pokud je navíc toto místo v létě slunečné, ale přes zimu je toto místo naopak mírně zastíněno. Zimní slunce totiž může přes den příliš zvýšit teplotu v zimním zábalu a palmu pak následně o to více zasáhne noční mráz.  Zimní ochrana palmy musí být důkladná. Velmi důležitá je především ochrana před vlhkem. Vhodná je například stříška nebo speciální pytel na zimování palem (k dostání na internetu). Před příchodem mrazů je vhodné svázat listy k sobě, což také zabrání vstupu vody do tzv. srdce palmy, z něhož vyrůstají nové listy. Ochrana by však neměla příliš bránit přístupu světla. Možné je i využití topných kabelů, které jsou k dostání v internetových obchodech s palmami. V případě využití topných kabelů je nutné postupovat dle návodu výrobce.

Typ na přezimování rostliny pěstované venku

Palmě lze vybudovat „domeček“ za pomoci tyčí (např. tyčí na rajčata či jiných dostatečně dlouhých tyčí – dle velikosti rostliny), netkané textilie a bublinkové fólie. Kolem palmy zapíchneme čtyři tyče, přičemž dvě tyče v jedné řadě necháme vyšší a dvě tyče zapíchneme hlouběji, aby byly nižší. Nahoru pak umístíme bublinkovou fólii tak, aby nám vznikla stříška, z níž může odtékat voda (viz přiložené foto). Folii k tyčím přivážeme. Boční strany můžeme obalit netkanou textilií. Palma se v žádném případě nesmí nikde dotýkat přístřešku.

Ochrana palem před mrazem se provádí až před příchodem opravdu silných mrazů a měla by být kolem rostlin jen po tu nejnutnější dobu, aby palmu zbytečně neomezovala.

Zálivka, substrát a hnojení

Zálivka musí být přiměřená – nenechat zcela vyschnout, ani nesmí stát ve vodě. Bohužel (stejně jako u všech rostlin) platí, že se nelze přesně říct, kolik litrů týdně je nutné dodat, aby se rostlině dařilo dobře. Množství zálivky záleží na mnoha faktorech – na velikosti rostliny, vlhkosti vzduchu, teplotě vzduchu, na vlastnostech použitého substrátu.

Tip: Vhodnější je nepoužívat obal na květináč, do kterého není vidět, ale raději podmisku. Voda, která zůstane v podmisce déle než zhruba dvě hodiny po zalití, se musí vylít.

Zaléváme raději dešťovou vodou. Není-li dešťová voda k dispozici, lze použít vodu z vodovodu, ale měla by se nejprve nechat několik hodin odstát. Není totiž vhodné zalévat rostliny příliš studenou vodou.

Ve vegetačním období (duben – září) lze přihnojovat hnojivem na palmy (dle návodu u konkrétního hnojiva). Je-li rostlina vysazená ve volné půdě, není hnojení tolik nutné jako u palem v květináčích.

Jako substrát můžeme použít speciální substrát pro palmy, ale postačí i běžný univerzální zahradnický substrát.

U palem je naprosto normální, že nejspodnější listy postupem času zhnědnou, není to tedy známka přelití, přesušení ani nemoci. Tyhle listy je pak vhodné odstřihnout, ale není nutné s tím nijak spěchat, spodní listy se stříhají až tehdy, když jsou úplně hnědé.

Trachycarpus a mráz

Jedná se o jednu z nejmrazuvzdornějších palem. A její trvalé venkovní pěstování lze doporučit i začátečníkům.

Rostlina snese krátkodobý (tj. řádově hodiny) pokles teploty až k -17°C. K poškození listů však dochází už při teplotách kolem -12°C. Mrazem poškozené listy je třeba zjara ostříhat. Údaje o přežitelnosti teplot se poměrně dost různí, výše uvedené hodnoty se uvádějí nejčastěji, ale je třeba je brát pouze jako orientační. Výše uvedené údaje o mrazuvzdornosti platí pro palmy pěstované ve volné půdě.

Je-li palma jen v květináči, nesnese tak nízké teploty jako v případě, že roste ve volné půdě! V květináči vydrží přibližně – 5°C. Pozor je nutné dávat i na vlhkost. Pokud má rostlina vlhké listy, snižuje se tím její mrazuvzdornost.

Ve zdejších podmínkách je možné celoroční pěstování venku. Rozhodně však nevysazujeme rostliny mladší tří let. V případě vysazení ven do volné půdy je nutné zajistit minimálně ochranu před vlhkem – stříšku. Před velmi silnými mrazy (pod -10°C) je vhodné svázat rostlinám listy izolepou a obalit celou rostlinu do netkané textilie). Textilie rostlinu nezahřeje, ale alespoň částečně zabrání proniknutí nejsilnějšího mrazu k rostlině. Textilie by měla být světlá. Pokud je černá, rostlina se pod ní přes den za slunečného počasí příliš přehřívá a o to více ji pak zasáhne noční mráz. Ochrana v podobě netkané textilie by měla být na palmě jen po nezbytně nutnou dobu, aby zbytečně nebránila přístupu světla. Ochrana kořenů není nutná. Pokud hrozí opravdu velmi silné mrazy, je vhodné i použití topných kabelů, které jsou speciálně určeny pro rostliny (bývají k dostání na internetu). Používáme-li topné kabely, postupujeme dle návodu od výrobce kabelu.

Mrazuvzdorné palmy vysazujeme ven pouze v měsících březen, duben, květen, červen!

Pěstujeme-li palmu celoročně venku, nebývá nutné hnojení. Pokud však chceme přihnojovat, je to možné speciálním hnojivem pro palmy, ale pouze od dubna do září. Později už nehnojíme.

Pokojové pěstování

I tuto palmu je možné pěstovat jako pokojovou palmu. Pokud pěstujeme Trachycarpus v bytě, je vhodné, pokud může být alespoň přes teplejší období venku (například na balkoně). Venkovní pobyt palmám rozhodně velmi svědčí. Stanoviště by v případě pokojového pěstování v ideálním případě mělo být po celý rok světlé. Je-li rostlina v zimě v chladném prostředí, nedostatek světla jí nevadí.

Ve vegetačním období (tj. přibližně duben až září) přihnojujeme hnojivem na palmy (bývá k dostání v zahradnictvích). Zálivka musí být přiměřená – rostlina nesmí stát dlouhodobě ve vodě, ale ani by neměl substrát zcela vyschnout. Přesazování je nejvhodnější zjara. Lze použít speciální substrát pro palmy (k dostání v zahradnictví), ale klidně stačí i univerzální zahradní substrát či substrát na pokojové rostliny. Především při pěstování palem v bytech často dochází k hnědnutí špiček listů. Je to způsobeno suchým vzduchem a není to nic nebezpečného, není to důvod k obavám, rostlinu to nijak neohrožuje. Uschlé špičky je možné odstřihnout, nemělo by se však stříhat do zelené části listu, protože pak hnědnutí pokračuje dále – je tedy třeba malinký kousek hnědé části špičky ponechat. Hnědým špičkám listů lze částečně předcházet rosením listů a také tím, že rostlinu nedáváme do blízkosti topení, kde je vzduch nejsušší. Obecně vzato by žádná palma neměla být v blízkosti topení, to jim nesvědčí.

O zasílání palem poštou

Před zasíláním poštou palmám obvykle svážu listy izolepou nebo provázkem. Květináč přilepím izolepou a přivážu ke krabici provázkem, aby se palma v krabici pokud možno nehýbala. Toto se zatím osvědčilo jako nejlepší možný způsob balení.

Pozn.:

Výška palem se měří celkem obtížně. Uvedená výška u palem, které nabízím v eshopu, je měřená u rostlin se svázanými listy. Když se listy rozvážou, může být tedy rostlina o něco menší.

Phoenix dactylifera (pravý datlovník) a phoenix canariensis (kanárský datlovník)

Oba druhy snesou krátkodobý (tj. řádově hodiny) pokles teploty až k -10°C, ale k poškození listů však dochází už při teplotách kolem -4°C (také u obou druhů). Existují zprávy, kdy tyto palmy přežily i teploty pod -20°C, ale na to rozhodně nelze spoléhat.

Výše uvedené ovšem platí pouze pro rostliny, které rostou ve volné půdě a také v suchu. Je-li palma venku v květináči, nesnese tak nízké teploty jako v případě, že roste ve volné půdě! Palmy v květináčích je lepší vůbec nevystavovat působení mrazu. Pozor je třeba dávat i na vlhkost v oblasti listů. Pokud na rostlinu prší nebo sněží a listy jsou vlhké, nevydrží palma tak nízké teploty jako v případě, když má listy v suchu. Při případném pěstování venku je tedy naprosto nezbytná stříška, která palmu chrání před deštěm.

Je možné celoroční pěstování v zimní zahradě či v bytě (ne však přetopeném bytě, vhodné je vybrat co nejchladnější místnost). Přes teplé roční období může být venku (zhruba od května do října v závislosti na počasí). Venkovní pobyt palmám rozhodně velmi svědčí. Stanoviště by v ideálním případě mělo být po celý rok světlé – to platí především pro palmy, které zimují v teple. Pokud zimují v chladném prostředí (to je samozřejmě lepší varianta) – nedostatek světla nevadí.

Ve vegetačním období (tj. přibližně duben až září) je možné přihnojovat hnojivem na palmy. Zálivka musí být přiměřená – rostlina nesmí stát dlouhodobě ve vodě, ale ani by neměl substrát zcela vyschnout. Přesazování je nejvhodnější zjara. Pokud se ovšem palma v květináči evidentně hodně tísní, je lepší přesadit bez ohledu na roční dobu. Lze použít speciální substrát pro palmy (k dostání v zahradnictví), ale klidně stačí i univerzální zahradní substrát či substrát na pokojové rostliny. Při pěstování palem v bytech často dochází k hnědnutí špiček listů. Je to způsobeno suchým vzduchem. Hnědé špičky listů rostlinu nijak neohrožují. Uschlé špičky je možné odstřihnout, nesmí se však stříhat do zelené části listu, protože pak hnědnutí pokračuje dále – je tedy třeba malinký kousek hnědé části špičky ponechat. Hnědým špičkám listů lze předcházet rosením listů a také tím, že rostlinu nedáváme do blízkosti topení, kde je vzduch nejsušší. Obecně vzato by žádná palma neměla být v blízkosti topení, to jim nesvědčí.

Ve zdejších podmínkách je při velmi dobré ochraně možné i celoroční pěstování venku. Rozhodně však nevysazujeme rostliny mladší pěti let. V případě vysazení ven do volné půdy je nutné schovat palmu nějakým vhodným krytem (např. skládacím skleníkem). V krytu nesmí dlouhodobě klesat teplota pod nulu, proto musí být vybaven topítkem. Za bezmrazých dnů je potřeba v krytu větrat. Navíc v krytu nesmí být příliš vlhko. Začátečníkům však nedoporučuji pěstování této palmy venku. Nejprve je lepší vyzkoušet k venkovnímu pěstování např. Trachycarpus fortunei, který u nás přezimuje s daleko menší ochranou.

Rostlina snese krátkodobý (tj. řádově hodiny) pokles teploty až k -10°C (Washingtonia robusta) nebo -12°C (Washingtonia filifera). Existují zprávy, že některé palmy tohoto druhu přežily i nižší teploty. K poškození listů však dochází už při teplotách kolem -4°C (u obou druhů). Je-li palma venku v květináči, nesnese tak nízké teploty jako v případě, že roste ve volné půdě! Je možné celoroční pěstování v bytě či v zimní zahradě. Přes teplé roční období může být venku (zhruba od května do října v závislosti na počasí). Venkovní pobyt palmám rozhodně velmi svědčí. Stanoviště by v ideálním případě mělo být po celý rok světlé. Ve vegetačním období (tj. přibližně duben až září) je možné přihnojovat hnojivem na palmy. Zálivka musí být přiměřená – rostlina nesmí stát dlouhodobě ve vodě, ale ani by neměl substrát zcela vyschnout. Přesazování je vhodné zjara, ale tato palma roste rychle, takže je možné, že (obzvlášť v nižším věku) bude potřeba častější přesazování. Lze použít speciální substrát pro palmy (k dostání v zahradnictví), ale klidně stačí i univerzální zahradní substrát či substrát na pokojové rostliny. Při pěstování palem v bytech často dochází k hnědnutí špiček listů. Je to způsobeno suchým vzduchem. Hnědé špičky listů rostlinu nijak neohrožují. Uschlé špičky je možné odstřihnout, nesmí se však stříhat do zelené části listu, protože pak hnědnutí pokračuje dále – je tedy třeba malinký kousek hnědé části špičky ponechat. Hnědým špičkám listů lze předcházet rosením listů a také tím, že rostlinu nedáváme do blízkosti topení, kde je vzduch nejsušší. Obecně vzato by žádná palma neměla být v blízkosti topení, to jim nesvědčí.

Ve zdejších podmínkách je při velmi dobré ochraně možné i celoroční pěstování venku. Rozhodně však nevysazujeme rostliny mladší pěti let. V případě vysazení ven do volné půdy je nutné schovat palmu nějakým vhodným krytem (např. skládacím skleníkem). V krytu nesmí dlouhodobě klesat teplota pod nulu, proto musí být vybaven topítkem. Za bezmrazých dnů je potřeba v krytu větrat. Navíc v krytu nesmí být příliš vlhko. Začátečníkům však nedoporučuji pěstování této palmy venku. Nejprve je lepší vyzkoušet k venkovnímu pěstování např. Trachycarpus fortunei, který u nás přezimuje s daleko menší ochranou.

Pěstování ze semínek

Pokud pěstujeme tabák jako okrasnou pokojovou rostlinu, můžeme semínka vysévat kdykoliv během roku. Semínka v květináčích nezasypáváme, pouze přitlačíme na povrch vlhké zeminy. Udržujeme přiměřenou vlhkost (nejprve spíše jen rosením, aby se semena při zalévání neodplavila do jednoho shluku, ke klasické zálivce většinou přistoupíme až v době, kdy už jsou tam menší rostlinky). Výsev rozhodně nepřeléváme, ale ani nesmíme nechat vyschnout. Květináče s výsevem můžeme zakrýt uříznutou PET lahví, aby se vlhkost lépe udržovala, ale není to nutné. Pokud však tuto variantu zvolíme, musíme každý den na několik minut vyvětrat, aby nedošlo ke vzniku plísní. Semena většinou vyklíčí za 1 až 2 týdny (při nižších teplotách může být doba do vyklíčení i delší). Malé rostlinky (když mají zhruba čtyři lístky) rozsazujeme do samostatných květináčů.

Tabák je jednoletá rostlina.

Možné je i venkovní pěstování. V tomto případě zasejeme semena v březnu či dubnu. Sazenice o výšce zhruba 20 cm vysazujeme ven nejdříve v polovině května (nehrozí-li mrazíky). Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být alespoň 80 cm. V prvních dnech po vysazení je nutná vydatná zálivka, aby se rostlina uchytila. Později už mírné sucho zvládá. Těsně po vysazení je celkem dobré rostliny přivázat k tyči jako rajčata, aby se neválely po zemi. Po uchycení už je možné dát tyče pryč, rostliny už se pak drží vzpřímeně i bez opory.

Chceme-li tabák pěstovat na kouření, je nutné vyštipovat květy, aby si tabák udržel co nejvyšší kvalitu. Sklizeň se na podzim provádí postupně. Sklízejí se listy, které už začínají žloutnout, tedy ne zelené listy. Nejprve se sklízejí nejnižší listy (ty většinou nepoužíváme, protože nejsou kvalitní), později listy ze střední části a v úplném závěru se sklízejí nejvýše vyrostlé listy. Listy z prostřední části rostliny jsou nejkvalitnější.

Po sklizni je nutné tabák očistit, následně se navleče pomocí jehly na nitě (či tenké provázky) tak, aby se jednotlivé listy vzájemně nedotýkaly. Zavěsí se na šňůry a suší se několik týdnů až měsíců, dokud listy neuschnou natolik, že se při doteku snadno rozdrolí. Nesuší se na přímém slunci. Sušárna by měla být dobře větraná.

U virginského tabáku není nutná fermentace. Lze kouřit ihned po usušení.

Přírodní insekticid (přípravek na hubení hmyzu) z tabákových listů

Zhruba 150 gramů sušeného tabáku vaříme pod pokličkou ve třech litrech vody. Občas mícháme a vaříme nejméně hodinu. Vzniklý zapáchající odvar přecedíme přes starou punčochu. Tento roztok zředíme v poměru 1:1 vodou, naplníme jím rozprašovač a můžeme stříkat na škůdce (především se hodí na mšice). Pokud se objeví velmi velké množství mšic, můžeme použít silnější roztok. Mšice v krátké době zahynou. Roztok raději nijak neuchováme, připravujeme pokaždé nový.